Dny Petra Chelčického 2012

Dny Petra Chelčického 2012

Pozvánka na Dny Petra Chelčického 2012 - zde ke stažení (PDF, 586.2 kB)

 

6. ročník ekumenických Dnů Petra Chelčického v Chelčicích i Vodňanech

V sobotu dopoledne 1. září 2012 před pomníkem Petra Chelčického v Chelčicích proběhlo uvítání zástupců pěti křesťanských církví, neziskových organizací a zástupců obcí, které zahájilo již 6. ročník ekumenických Dnů Petra Chelčického.

V novém vydání Sítě víry od Petra Chelčického (z nakladatelství Host) se v úvodu píše: „A protož tento muž výborný, Petr Chelčický, nádoba vyvolená Páně, maje dary veliké a sobě svěřené z milosti boží, učiv se také v té škole najvyšší Ducha svatého, vynáší staré i nové věci z pokladuov Páně, sepsav a složiv tyto přeužitečné a velmi potřebné knihy jednomu každému člověku ze všech stavuov. Neb všech stavuov v nich dotýče, počna od najvyšších – ciesařských, královských, kniežecích, panských, rytieřských, městských, řemeslných i všeho lidu rozličného stavu, i sedlákóm neodpúštěje…“ Ano, Petr z Chelčic má co říct každému ze stavů, každé profesi a především každému na jeho rozličné cestě… bez rozdílu víry, hledání své duchovní cesty či ateismu. Víra zde na zemi totiž není „jistota“, nýbrž otevřenost vůči Nepochopitelnému v tázání, hledání, někdy v křiku, slzách a protestu, ale také v odvaze nespokojit se s příliš jednostrannými, ať už „ateistickými“ či „zbožnými“ odpověďmi. Víra Ježíšových učedníků je víra „navzdory“ – je to zraněná, ukřižovaná a zmrtvýchvstalá, tedy vskutku velikonoční víra.

Význam Dnů Petra Chelčického podle mého tkví v toleranci odlišnosti každého z nás, našeho odlišného vnímání světa, našich duchovních cest. Význam je ve skutečném setkání lidí, kteří mají potřebu se sejít v duchu ekumenismu a nenásilí. Neobejde se to však s přiznáním utrpení a bolesti, kterou si každý z nás v životě neseme z různých společenských i kulturních tradic, svých determinací. O utrpení a o cestě, jak se z utrpení vymanit a být šťastným, psal také Petr Chelčický. Ve své Síti víry říká: „Zákon boží jest jeden a Jedno má v sobě a má takovou dobrotu, že v ní může množství největší zahrnouti, aby všickni Jedno byli … A ta věc mohla by učiniti z tisíce světů jedno množství, jedno srdce a jednu duši.“

 

Když vzpomenu za úplné začátky Dnů Petra Chelčického, tak jsem nalezla článek v našem Zpravodaji obce Chelčice: „V roce 2003 darovala obec Chelčice Bratrské jednotě baptistů v Českých Budějovicích základní kámen pro Centrum mládeže, jehož součástí bude i kaple.“ V následujícím roce, na podzim r. 2004, bylo poprvé setkání zde u pomníku Petra Chelčického, kdy jsme se zde sešli společně s Bratrskou jednotou baptistů v čele s panem Vladislavem Donátem.

Uteklo skoro 10 let a my jsme se mohli v letošním roce sejít v Chelčicích se zástupci čtyř křesťanských církví, tří neziskových organizací a zástupci naší obce Chelčice. Upřímně si toho vážím a věřím, že toto setkání má veliký význam… Je to myšlenka jednoty, která dnes je vyřčena a zhmotněna a poputuje do celého světa.

Neboť myslí-li si a říká-li někdo něco jiného než já, může to být prostě jen tím, že se dívá z jiného místa, jiné perspektivy, jiné tradice a jiné zkušenosti, že se vyjadřuje v jiném „jazyce“ – že tedy různost našich pohledů a výpovědí vůbec nemusí vyvracet ani můj ani jeho nárok na pravdu a zpochybňovat jeho či mou čestnost a upřímnost. Uvědomuji si také, že toto poznání nemusí vést k pohodlně rezignujícímu relativismu („každý má svou pravdu“), nýbrž spíš k snaze rozšířit si vzájemným rozhovorem a sdílením zkušeností své vlastní, vždy nutně omezené horizonty a v rozhovoru s druhým lépe poznat i seba sama. Doktor Tomáš Halík ve své knize Dotkni se ran velmi citlivým způsobem tuto problematiku popisuje: „Nikdo mne nemůže zbavit naděje, že „Bůh těch druhých“ je vposledku „můj Bůh“, neboť Bůh, v něhož věřím, je Bohem i těch, kteří neznají jméno, jímž jej volám. Má víra je zajedno s mou láskou a nikdo mne nemůže zbavit lásky k Ukřižovanému, jež je odpovědí na jeho lásku ke mně: „Kdo by mne mohl odloučit od lásky Kristovy?“ Nejsem schopen vyřknout slova „můj Bůh“, pokud neuvidím Jeho rány! Můj Bůh je zraněný Bůh. V naději a v důvěře se vztahuji k Bohu, který velkoryse přijímá různost svých dětí a jehož náruč je otevřena do šíře, která je pro nás nepochopitelná.“

 

Sobotní program Dnů Petra Chelčického pokračoval v Památníku Petra Chelčického, kde byli představeni a obdarováni malým dárkem od pana starosty Jiřího Irala zástupci křesťanských církví. Jednotlivé denominace uvádím abecedně podle názvů: kazatel Bratrské jednoty baptistů Jaroslav Hrůza z Českých Budějovic, kazatel sboru Církve bratrské z Husince Pavel Fér, zástupci Církve československé husitské: ThDr. Tomáš Butta – patriarcha CČSH z Prahy, Mgr. Vendulka Trnková – farářka vodňanského sboru, MUDr. Anna Čermínová – jáhenka CČSH; zástupce Českobratrské církve evangelické Prof. PhDr. Jan Kumpera, CSc. a zástupci Římskokatolické církve P. Vavřinec Skýpala a P. ThDr. Patrik Maturkanič, PhD. V Památníku Petra Chelčického jsme vyslechli dvě přednášky, a to ThDr. Tomáše Butty, patriarchy CČSH, který přednesl příspěvek s názvem Petr Chelčický a 555. výročí Jednoty bratrské (uvádíme ho také v tomto čísle zpravodaje), a zajímavou historickou promluvu o významu Petra Chelčického v celoevropském kontextu od Prof. PhDr. Jana Kumpery, CSc.

Následovalo neformální setkání při občerstvení v Chelčickém domově sv. Linharta. Po obědě navštívil Chelčice s autobusem poutníků ze severních Čech P. ThDr. Patrik Maturkanič, PhD., který z pověření P. Miroslava Nikoly vedl odpoledne v kostele sv. Martina ekumenickou bohoslužbu. Zúčastnili se jí zástupci všech přítomných křesťanských denominací a mnoho věřících, hudbou a zpěvem ji doprovodil P. Vavřinec Skýpala se svou kapelou Miriam.

Ráda bych také při této příležitosti poděkovala všem zaměstnancům Chelčického domova sv. Linharta, o.p.s. za vzornou přípravu celého dne a za zázemí pro všechny účastníky, a O.S. Rozkvět zahrady jižních Čech, O.S. Mája-Tvořivé Chelčice a Obci Chelčice za finanční a organizační zajištění celé této akce.

Ekumenické Dny Petra Chelčického zakončil velmi pěkný akt setkání u pomníku Petra Chelčického ve Vodňanech se zástupci města Vodňany. Toto setkání k památce Petra Chelčického a také k výročí 140. narození chýnovského sochaře Františka Bílka, který reliéf pro pomník Petra Chelčického před Kulturním domem ve Vodňanech vytvořil, zaštítila Církev československá husitská, která si velmi váží uměleckého a duchovního odkazu Františka Bílka. O jeho významu ve spojitosti s Petrem Chelčickým zde promluvili ThDr. Tomáš Butta, Prof. PhDr. Jan Kumpera, CSc. a zastupitel města Vodňany PhDr. Robert Huneš. Velmi pěkný příspěvek o prvorepublikovém spolku Petra Chelčického ve Vodňanech, který nechal tento pomník zbudovat, přednesla paní ředitelka Městského muzea a galerie Mgr. Jitka Velková. Program vhodně doplnila středověká hudba flétnového souboru Travers kvartet z Písku. Dny Petra Chelčického byly zakončeny domluvou všech zúčastněných na termínu dalšího, již 7. ročníku Dnů Petra Chelčického, a to na sobotu 20. září 2014.

Mgr. Klára Kavanová Mušková

 

 

Petr Chelčický a 555. výročí Jednoty bratrské

 

Chelčice v jižních Čechách jsou místem spjatým s významnou osobností české reformace – Petrem Chelčickým. Byl mužem velmi kritickým a ve svých spisech před čtenáře své doby předkládal obraz ideální křesťanské církve a společnosti. Kritika, kritičnost je nám lidem 21. století vlastní, zaznívá často, z mnoha stran a ke všemu. Také máme své vlastní představy o tom, jak by naše společnost a církve přítomné doby měly vypadat. Prof. Tomáš Halík charakterizuje českou spiritualitu tak, že Češi jsou od Husových dob příliš eticky, až moralisticky nároční. Na tuto husovskou linii Chelčický bezprostředně navázal. Z pohledu dějin však Chelčický nebyl utopista, autor nereálných a v praxi neupotřebitelných myšlenek. Jeho myšlenky, a to i ty nejodvážnější a nejradikálnější došly skutečně v dějinách naplnění. Kde? V Jednotě bratrské – v této pozoruhodné větvi české reformace, která zvolila důslednou cestu následování Ježíše Krista a jeho apoštolů. V letošním roce je tomu 555 let od jejího zrodu. Toto výročí se stává příležitostí, abychom si připomenuli vzájemné duchovní spojitosti mezi jihočeským myslitelem a Jednotou bratrskou. Vzájemný vztah Chelčického a Jednoty bratrské je v rovině historické v čase jejího zrodu, v rovině myšlenkové i literární, neboť v Jednotě bratrské byly přepisovány, vydávány a rozšiřovány Chelčického spisy, které by jinak upadly v zapomnění.

 

Radikální skupina v utrakvistické církvi kolem bratra Řehoře nebyla spokojena tehdejším stavem, kdy ideály české reformace ztrácely na své intenzitě. Mistr Jan Rokycana – autorita husitské církve – doporučil Řehořovi a jeho přátelům, aby se seznámili s osobností a spisy Petra Chelčického. Zřejmě četli jeho Síť víry. Petr Chelčický byl laickým kazatelem, který kolem sebe soustřeďoval tzv. Chelčické bratry. Později se někteří z nich stali členy Jednoty bratrské jako Jan Chelčický. Chelčický byl výrazným a osobitým myslitelem, ale uvádí se, že nebyl takovým organizátorem jako bratr Řehoř. Místem, kde vznikla v roce 1457 Jednota bratrská, se stal Kunvald na kraji Orlických hor ve východních Čechách. Zprvu se hnutí uvnitř husitské církve osamostatnilo volbou vlastních kněží ve Lhotce u Rychnova v roce 1467 a oddělilo se tak jako samostatná církev, která byla organizačně nezávislá na utrakvistech i na římskokatolické církvi.

 

Jaké byly Chelčického důrazy společné nebo blízké s Jednotou bratrskou? Jedním ze společných rysů byla izolovanost od světa, křesťanství žité stranou od světa. Chelčický žil a psal své spisy v ústraní a upozorňoval na nebezpečí zesvětštělé středověké společnosti, která se označovala za křesťanskou. Kritizoval tehdejší města a život v nich. Jednota bratrská ve svém počátku zvolila pro praktikování života z víry zcela odlehlé místo v přírodě východních Čech. Členové Jednoty tam ve venkovském prostředí žili prostým způsobem a život ve městech odmítali. Později se však Jednota bratrská ve svém vývoji přece jen otevřela městskému prostředí a jejími členy se stali i šlechtici.

 

Tím druhým společným rysem byla myšlenka rovnosti a zpochybnění hierarchického uspořádání a postavení ve společnosti. Petr Chelčický psal o rovnosti v křesťanském společenství v návaznosti na biblické zásady a po příkladu prvotní církve. V Síti víry uvádí základní principy jednání takového společenství založeného na osobních vztazích: „…aby rovností přistúpil jeden k druhému a miloval jeden druhého jako sám sebe, jeden druhého břímě nesl, a což každý chce od jiných, to aby jim činil“. Ve společenství, které se utvořilo v Kunvaldu, se projevovala rovnost všech členů, kteří si byli navzájem jako bratři a sestry žijící podle jediného zákona, a to „zákona Kristova.“ Dokonce se takto zprvu i Jednota bratrská nazývala jako „Bratři a sestry zákona Kristova“.

 

Důraz byl u Chelčického i v Jednotě kladen a na Bibli a její autoritu. Chelčického myšlení bylo důsledně biblické. V Jednotě bratrské je patrná tato úcta k Bibli, která spočívala i v pečlivém úsilí o její překlad do současného jazyka. Právě v tomto prostředí vzniklo jedinečné dílo, kterým je Bible kralická přeložená z hebrejštiny a řečtiny. Příští rok tomu bude 400 let od tohoto posledního předbělohorského vydání v roce 1613. Bible byla překládána Janem Blahoslavem a dalšími členy Jednoty bratrské, kteří – na rozdíl od Chelčického – měli široké humanistické vzdělání.

 

Na zdánlivě nenápadné osobnosti žijící stranou od politického a církevního dění tehdejší doby můžeme vidět, jak velkou moc a sílu mají myšlenky sloužící dobru. Chelčickým literárně předávané poselství o pokoji, nenásilí a lidské bratrské vzájemnosti vychází z nadčasového zdroje Bible. Zaslechla je Jednota bratrská, kterou výrazně ovlivnilo dílo Chelčického, zejména v jejím počátečním období. V tomto širším dějinném a kulturním kontextu se ukazuje osobnost Petra Chelčického zvlášť významná. Pro svůj důsledný křesťanský a humanistický přístup k životu může být v mnohém inspirující pro nás i dnes.

 

ThDr. Tomáš Butta, patriarcha Církve československé husitské