Obsah
Expozice Petra Chelčického
- Petr Chelčický
Petr Chelčický prožil v Chelčicích podstatnou část svého života. Dochovaly se o něm jen velmi kusé informace, jež z něho činí postavu dosti záhadné identity. Narodil se někdy kolem roku 1380, zemřel nejspíš v padesátých letech 15. století. Již za Husova života se stal nadšeným přívržencem reformního hnutí, žádajícího nápravu a obrodu církve. Po roce 1420 se rozešel se všemi husitskými stranami a vydal se vlastní cestou za naplněním božího zákona. Ještě za jeho života se kolem něj shromáždila skupina jeho stoupenců, jíž se dostalo názvu „chelčičtí bratři“.
- Petr Záhorka ze Záhorčí
Vzhledem k záhadnosti osoby Petra Chelčického, který je v historických pramenech doložen jen zcela minimálně, se historikové snažili upřesnit jeho identitu. Zatím nejpozoruhodnější hypotéza ztotožňuje Chelčického s drobným zemanem Petrem Záhorkou ze Záhorčí, jenž žil zhruba ve stejné době jako Chelčický. Petr Záhorka pocházel ze šlechtické rodiny, jež v době jeho narození sídlila v Petrově Dvoře u Netolic, ale později se přestěhoval na tvrz v Záhorčí, což je součást dnešních Chelčic. Tvrz dnes již neexistuje, najdeme zde pouze zbytky zdiva.
- Za novou, lepší církev
Petr Chelčický se narodil do situace, kdy si západní křesťanstvo začalo uvědomovat obzvlášť silně krizi církve a potřebu její reformy. Požadavek nápravy církve stále hlasitěji zazníval i v českých zemích, zde však dosáhl pozoruhodné společenské rezonance. Oslovil rovněž Petra Chelčického, který přestal věřit, že existující církev je schopna ukázat člověku spolehlivou cestu ke spasení, a naopak se upjal k bibli a zejména k Novému zákonu, v němž zamýšlel najít spolehlivé návody pro jednání skutečného křesťana.
- Proti násilí
Po smrti krále Václava IV. v roce 1419 propukly v Čechách boje mezi přívrženci kalicha a stoupenci krále Zikmunda. Vojska křížové výpravy však narazila na rozhodný odpor ozbrojených husitských oddílů. Chelčický zděšeně sledoval vývoj událostí a opakovaně se obracel na své husitské souvěrce s naléhavou výzvou, aby zachovali věrnost božímu zákonu a drželi se příkladu Ježíše Krista, který nesáhl k násilí ani na svoji obranu a naopak vyzdvihoval lásku k nepřátelům.
Z traktátu O boji duchovním
"Protož Apoštol neučí tělestným bojóm, ješto je sami krvaví lidé umějie pro svár vésti a duše lidské v nich hynú na zatracenie, ale učí těm bojóm, ješto se v nich duše zachovávají v pravdě od zatracenie. Neobmýšlé mnoho obrany a bezpečenstvie těla k zachování zdravie časného života, nebo tomu jest vždy umřieti někakú smrtí a nevystřeže se jie žádný, ani ji bojem vzdálí od sebe, ale spieše skrze boj vpadne v ni."
Petrovy cesty do Prahy a do táborských měst doprovázené výzvami k odložení zbraní však skončily bez pozitivního ohlasu. Chelčický se poté uchýlil do svého venkovského ústraní, aby se pokoušel alespoň svými spisy oslovit ty ze svých současníků, kteří stejně jako on chápali křesťanství jako snahu dostát velikým nárokům, jež na své následovníky klade sám Kristus. Zcela mimořádný důraz přitom Petr kladl na princip nenásilí.
- Za novou společnost
Odmítání násilí sehrálo zásadní roli i v Petrově politickém myšlení, kterým se Chelčický rovněž rozešel s naprostou většinou svých současníků – odmítl tehdejší uspořádání společnosti, jež bylo nejnázorněji vyjádřeno v církevním učení o trojím lidu. Chelčický je pokládán za prvního významného evropského myslitele, který toto učení dokázal opustit a který ho jednoznačně zavrhl. V mnoha pronikavých rozborech ukázal, že tato společnost je založena na násilí, a tak již z tohoto důvodu není slučitelná s křesťanstvím. Podle Petrova přesvědčení má křesťanská společnost zákonitě směřovat k nastolení jednoty duchovní a sociální, rovnosti všech lidí a jejich podřízenosti pouze Bohu a božímu zákonu. Význam Chelčického sociologických výkladů spočíval i ve skutečnosti, že s sebou přinášely zvýšený akcent na individualitu jednoho každého člověka.
- Dílo Petra Chelčického
Petr Chelčický je autorem zhruba 50 spisů, jež se dochovaly až do dnešní doby. Všechna tato díla jsou psána česky a jsou dokladem tehdejšího úspěšného pronikání češtiny i do velmi náročných oblastí teologického myšlení. Dodnes jsou považovány za skvost středověké literatury. Jeho první přesněji datovatelný traktát O boji duchovním pochází z roku 1421. Později následovala další díla, mezi nimiž vynikají spisy O církvi svaté, O trojím lidu, Replika proti Mikuláši Biskupcovi, Zprávy o svátostech, Replika proti Rokycanovi, traktátové cykly o šelmě a o Antikristovi a především obě jeho největší práce – Postila a Síť víry.
- Chelčický – učitel Jednoty bratrské
Přitažlivost učení Chelčického vzrůstala, Petrovy spisy si oblíbila hlavně skupina rozhodných pražských utrakvistů pod vedením bratra Řehoře, která se za Chelčickým dokonce přímo vypravila, aby vyslechla jeho názory. Řehořovi přívrženci se v roce 1457 přestěhovali do východních Čech a usadili se na panství Jiřího z Poděbrad v Kunvaldu v Orlických horách, aby zde o deset let později založili novou církev – Jednotu bratrskou. Třebaže kolem roku 1500, po výrazné transformaci Jednoty, Petr své jedinečné postavení respektovaného učitele nové církve ztratil, hlásila se k němu Jednota až do svého zániku v 17. století.
- Znovuobjevení Chelčického
V pobělohorském období nebylo v Čechách Petrovo jméno skoro připomínáno, Chelčický byl uváděn pouze jako autor zakázaných knih. K oživení zájmu o téměř zapomenutého myslitele došlo teprve v polovině 19. století, kdy František Palacký věnoval Chelčickému ve svých Dějinách obdivný dvacetistránkový medailon. Vysoko vyzdvihl Chelčického také Tomáš G. Masaryk, který v něm spatřoval takřka ideál a vzor českého člověka. Obnovená úcta k Chelčickému však nezůstala omezena jen na české prostředí, ale pronikla i do zahraničí. Jejím nejznámějším dokladem jsou výroky a texty ruského spisovatele Lva Nikolajeviče Tolstého, který pokládal Síť víry za jednu z nejpodivuhodnějších knih, jaké kdy byly napsány.
- Vybrané tituly z literatury o Chelčickém
Nejstarší monografie o Petru Chelčickém vyšla v roce 1882. Jejím autorem byl literární kritik a tehdy oblíbený spisovatel Ferdinand Schulz. Další vybrané tituly literatury o Chelčickém: kniha Nikolaje V. Jastrebova Etjudy o Petre Chelčickom i jego vremeni představuje nejvýznamnější příspěvek ruské historiografie přelomu 19. a 20. století k poznání života a díla Petra Chelčického.
Jedním z německých autorů zabývajících se Petrem Chelčickým byl durynský pastor Carl Vogl, který svou monografii o Chelčickém uveřejnil v roce 1926.
Základní příručkou pro každého odborníka zabývajícího se otázkami života a díla Petra Chelčického stále zůstává cenný bibliografický soupis, který v roce 1957 uveřejnil Eduard Petrů. V druhé polovině 20. století vyšlo i v USA a v Kanadě několik závažných prací o Chelčickém, z nichž nejrozsáhlejší byla monografie od Murraye L. Wagnera z roku 1981.
